Básničky Napříč politickým spektrem

Jeníček, Mařenka a Rozprodaná nevěsta

V samém srdci kontinentu
stojí malá chaloupka
touha Mirka Topolánka
a Jiřího Paroubka

Každý by z ní chtěl uloupnout
co největší perníček
za chaloupku nám daj guláš
a úsporný balíček

Marcipán se střechy zmizel
do chaloupky už teče
pro Mařenku a Jeníčka
je dost těžké nebrečet

Opravu si maj zajistit
na své vlastní náklady
z chaloupky jim zbyly jenom
zadlužené základy

Bojí se že zanedlouho
zmizí i ty docela
a chaloupku že nahradí
“k pronajmutí parcela“

Ten šikovný pozemeček
lze rozdělit na kusy
dostane se tak na Němce
Holanďany i Rusy

Jde nakrájet na kousíčky
jako by snad byl z těsta
čtvrté dějství zažívá teď
Rozprodaná nevěsta

Na jevišti zpívá Kecal
slibovací árii
nevěří jí ani Vašek
natož Jenda s Marií

Dukáty jsou dávno v čudu
chalupa tu už není
místo toho je však slyšet
jemné RaJské zvonění

Andělé to ale nejsou
prý jim to tu nevoní
a klíče už též umlkly
ty již dávno nezvoní

To tu zvoní stříbrňáky
za které nás prodají
v kapsičce vládního saka
na poplach nám cinkají

Svým cinkáním varují nás
že přichází zatmění
je dost možné že slyšíme …
… už poslední zvonění

Je vskutku až dojemné, kolik se to lidí předhání v tom, aby se o nás, plebs, mohli starat a věnují na to (nejspíš ze své kapsy) nemalé částky. Aby mohli plakáty se svým jménem polepit všechny sloupy (taky tě při pohledu na ně napadla ta prastará říkanka : „Jména hloupých na všech sloupích?“), museli si nejspíš hodně utáhnout své opasky. A myslí i na nás, co špatně vidíme a obětavě pro nás za své peníze tisknou billboardy, kde si je můžeme prohlédnout v nadživotní velikosti. Kam se na ně hrabe nějaký plakátek s Gottwaldem, či miniatura Stalinovy „Fronty na maso“, která se kdysi tyčila na Letné a mně, jako malému klukovi, tehdy připadala obrovská. Myslím, že čím má politik větší plakát, tím bude asi lepší.

Říkám si: Proč jen to ti dobří lidé dělají? No, vidím, že naštěstí nejsou všichni jako já. A tak s kamarády zkoumám, kdo že dělá lepší gulášek a kdo má lepší logo na propisovačce, co prostému lidu úplně, ale opravdu úplně zadarmo a nezištně rozdávají. Musím přiznat, že mám z toho upřímnou radost. A jakou teprve radost dělají dětem, když si mohou jejich balónek vypustit s nějakým svým tajným přáním k nebíčku. A já si při tom říkám : „kam jen ta naše budoucnost asi poletí? … do nebíčka, či do peklíčka ? … anebo půjde … úplně někam jinam?“

Mého syna velice potěšil balónek plněný vzácným heliem, protože mu umožnil mluvit ještě vyšším hláskem, než vlk s obroušeným jazykem (ještě že mu to nezůstalo).

Myslel jsem si, že hodní a laskaví lidé už nejsou, ale mýlil jsem se. Proto je budu volit zas. A nejraděj bych je zvolil všechny. Škoda, že se tak zbytečně rozdělili a nezůstali v tom jednom ústavu, dost mi to tím ztěžují.

Napsat komentář

Back To Top